Na návrhu domu pracoval John Pawson spolu s Alainem de Bottonem celých pět let. Jde o subtilní jednopodlažní dům z černých cihel, citlivě zasazený do waleské kopcovité krajiny, ve které se téměř ztrácí jako stín. Celý projekt je koncipován především jako místo pro klid, rozjímání, sebereflexi, splynutí s přírodou a načerpání nových sil. Má svým návštěvníkům poskytnout zónu extrémního klidu.

Dům má kromě prostorné obývací místnosti, jídelny, kuchyně a koupelen ještě tři ložnice. Jedna je hudební, vybavená hudbou z různých období a napříč žánry. Druhá ložnice má knihovnu s vybranými díly světové literatury a třetí ložnice má vanu s výhledem do okolní krajiny.

Místnosti jsou propojeny dvěma dlouhými chodbami, které působí až klášterním dojmem. Jedna chodba je ze světlých cihel a vede na venkovní prostor určený k rozjímání. Druhá je z tmavých cihel a ústí do místnosti určené ke stejnému účelu.

Tato místnost je částečně zapuštěná do terénu, její stěny jsou z tmavých cihel a je osvětlena hluboce zapuštěným světlíkem. Po obou stranách je místo k sezení či ležení a uprostřed místnosti je kamenná deska, na které jsou vytesány Pascalovy citáty ve francouzštině a angličtině. Vznikl tak prostor, kde je možné meditovat, očistit mysl a dobrat se skutečné podstaty věcí, neboť jak praví Pascalův citát vytesaný do kamene: „Veškeré lidské utrpení plyne z neschopnosti sedět sám v tiché místnosti.“ 

Photography © Gilbert McCarragher